Moji koně

Dnes je tomu již tradicí, že všichni koně, které vlastním jsou strakatí. Ale má láska k takto zbarveným koním se vyvíjela jen pomalu - vlastně spíše náhodou od chvíle kdy jsem se seznámila s Westem a jeho bratrem Welsem. Netrvalo dlouho a West se stal majetkem naší rodiny a od té doby jsou v popředí mého zájmu strakatí koně. Rozhodla jsem se i trošku věnovat chovu a mým cílem jsou strakatí teplokrevníci co nejvyšší kvality - ať už se skokovým nebo drezúrním původem.

Strakatí teplokrevníci
V poslední době jsou velmi populární sportovní teplokrevníci v neobvyklých barvách. Tento boom se objevil v západní Evropě relativně nedávno, a proto teprve v současné době se výsledky strakatých chovů začínají prosazovat i ve vyšším sportu. Nicméně se jedná stále o výjimky. V Čechách se strakatí teplokrevníci chovali na několika málo místech a nejznámějším plemeníkem byl hřebec Taarlon z chovu manželů Kubištových, který je také otcem Westa. Všichni teplokrevní koně, které vlastním získali strakatou barvu ze starých evropských teplokrevných chovů a byli zušlechtěni moderními hřebci. Tudíž nenesou žádnou krev strakatých koní westernových plemen jako například paint horse.

Kde se vzala strakatá barva v teplokrevných chovech
Většina strakatých teplokrevníků v Evropě jsou potomky nejznámějšího strakatého holandského KWPN plemeníka Sambera. Jeho matka Tina D byla černobílá gelderlandská klisna a i u tohoto plemene jsou strakatí koně vzácní. Hodně teplokrevných strakatých koní v Evropě má někde ve svém původu tohoto výjimečného holandského strakatého plemeníka. Samber se narodil v roce 1976 a vzbudil velký rozruch na drezúrních obdélnících, kde pravidelně porážel normálně zbarvené teplokrevníky. Ale hlavně za sebou Samber zanechal 17 plemenných hřebců a množství dalších v chovu úspěšných potomků. Potomkem Sambera (v několikáté generaci) je také hřebec Utah van Erpekom, který s Johnem Whitakerem soutěží v nejvyšších mezinárodních parkurech. Další strakatí teplokrevníci pocházejí z liní trakénských koní, kteří do Evropy přišli z Ruska a Polska, buď jako plemeno trakénský kůň, nebo již jako velkopolský kůň. A tím v podstatě výčet teplokrevných plemen, kde se vyskytuje strakatá barva končí a kdybyste sledovali původy strakatých teplokrevníků dnes, kteří jsou zapsání v různých plemenných knihách (kromě koní hannoverských a holštýnských, kde zatím strakatá barva není povolena), pravděpodobně byste narazili na jedince těchto plemen.

ECHA (European Coloured Horse Asociation)
Evropský svaz strakatých koní sdružuje majitele veškerých barevných koní v Evropské Unii od velikosti miniaturního koně až po strakatého chladnokrevníka. Nezapisují koně jen strakaté ale i puntíkaté nebo-li v barvě appaloosa. Nejvíce zastoupeno kategorií jsou Irští cobové a ECHA vede filiální plemenou knihu irského coba a do minulého roku měla ve svém opatrování i mateřskou knihu Irského coba. Velmi populární kategorií jsou strakatí sportovní teplokrevníci, kteří se zapisují do kategorie Pinto-hunter.